Vstáváme ve 3 ráno, minibus nás vyzvedavá přímo u nás a vyrážíme, cesta je dlouhá. Je ráno a my zastavujeme na začátku města Chivay. Poprvé poznáváme místní dvojí metr v otázkách cen. Peruánci vstup 20 sol, ostatní Jihoameričani 40 sol a my ostatní 70 sol. Co se dá dělat, platíme. Hlídač nás pustí dál a po chvilce zastavujeme znovu. Členové zájezdu mají snídani. Ta se nás netýká a tak se pustíme do vlastní snídaně. Dojíme a pokračujeme do Cabanaconde. Po cestě se ukazují nádherné výhledy na postupně se zařezávající kaňon a okolní sopky. Je tu další zastávka. Tentokráte pozorování kondorů. Nikde ani ptáček. Pouze jakýsi blázen v kostýmu kondora s nádherně plyšovou alpakou a všude stánky. To je tady taková klasika, když je někde něco pěkného, kde by se mohl objevit turista, je třeba nasadit nějáke vstupné a rozjet stánky. Nicméně místa to jsou opravdu krásná a tak děláme že to nevidíme.
Konečně dojíždíme do Cabanaconde. Všude mraky turistů, jsme zděšeni. To bude opruz jít v tom špalíru lidí. Máme ale štěstí. Většina lidí se tam dostane s cestovkou, a to znamená, že jdete s průvodcem. To se nás netýká. Rychle spěcháme na začátek, abychom si udělali náskok. A začínáme klesat. Nejprve pozvolna, ale poté se to začne klikatit prudkou strání. Po dvou hodinách prudkého klesání dorážíme k řece. Zde je překvapivě taky stánek. A dáváme oraz. Najednou vidíme kus nad náma dav lidí. Je čas pokračovat.
Čeká nás prozměnu prudké stoupání do vesnice Cosñirhua. Nejprve je to opravdu prudké a pak jdeme po hraně útesu cca 50m nad řekou. Celkem děsivé - čas od času je kus cesty sesunutý. Představa, že se to urve když tam jdete, má celkem jasný výsledek.
Okolní krajina se rapidně mění. Je zajímavé, jak trochu vody dokáže z úplné vyschlé pouště udělat krásnou oázu. Okolo bublají potůčky a vše je zelené. Taková horská jungle. Ochutnáváme mistní mandarinku...výborná.
Poslední stoupání a jsme v Cosñirhua. Přemýšlíme nad obědem, ale nikde nikdo. Za pár hodin již budeme v kempu. Pokračujeme dál vyprahlou pouští. Po dalším klesání nevěříme vlastním očím. Na dně kaňonu je ohromná luxusní oáza. Hotýlky, chatky, bazény a hromada zeleňe. Asi sem jezdí hodně bohatých turistů. Zkoušíme první areál, jak se budou tvářit...nabízí vysokou cenu a smlouvání nepřichází v úvahu. Jdeme o dům dál. Cena lepší a tak jako jediní rozděláváme stan. Dáváme mistní pivko, které je opravdu výborné, užíváme západ slunce a pak hned jdem zalehnout.
Budíček 3:45, balíme stan, a v touze opět předběhnout dav vyrážíme o půl páté, jako jedni z prvních nahoru. Teorie funguje: nikde nikdo. Před námi je 1200 výškových metrů po skoro kolmé stěně. Je tma a my stoupáme. Po cca 200m se za námi začínají objevovat světelní hadi. Vstali i ostatní. A tak ještě přidáme. Postupně se rozednívá a my stále stoupáme. Opět se pohybujeme ve výškách kolem 4000 m.n.m. a i když už jsme aklimatizovaní, je to znát. Skoro na vrchu nás pár lidí předbíhá. Ono je to jednoduché, my máme těžké bágly a ostatní mají minibatůžky. Ale i tak slušný čas kolem 2,5 hodiny. Za námi přijíždí konvoj mul, které vezou nějáké ženy a děti. Dost nás zaráží, když z muly seskakuje mladý kluk cca 30let, trošku se nad tím pohoršíme. To ovšem nezkazí výhledy na východ slunce. Poté míříme na náměstí Cabanaconde, kde nás mají vyzvednout. Bohužel až za 2 hodiny. A tak odpočíváme.
Po cestě zpět má cestovka zase zastávky. Termální prameny. Kdo by se v tom vedru chtěl vařit v teplé vodě... a tak s díky odmítáme a jdem se máchat do chladné řeky hned vedle. Zatím kdesi v dáli startuje sopka krásný dýmový hřib. Další zastávkou je oběd. Bohužel je to celkem předražený bufet a tak včetně lidí z cestovky volíme jiný podnik.
Poslední zastávkou je vyhlídka na sopky. Zde nám do busu přibývá kluk, co nezvádá vysokou výšku přes 4500 m.n.m. Očividně podcenil aklimatizaci a teď je mu zle. Jedná se o stejného týpka co vyjel kaňon na mule. Náš autobus má jako jeden z mála kyslíkovou bombu, proto ho k nám posadili. Kika pohotově nabízí lekařskou pomoc, nacpe do něj pilule a při inhalaci kyslíku postupně klesáme. Jedná se o úzkostného Izraelce, který má prachy a nebojí se je použít. A i když by už kyslík dávno nepotřeboval, kupuje kyslíkovou bombu a podplácí řidiče autobusu, aby mohl jet až do Arequipy "pod dozorem lékařů“. I takoví jsou lidi.
Žádné komentáře:
Okomentovat