středa 19. září 2018

Díl 10 - rafty a volební speciál

Před domem stojí ohromný starý Chevrolet Suburban, to nás vyzvedává Gustav a vyrážíme sjíždět řeku Chili. Oblékáme neopreny a seznamujeme se s kormidelníkem našeho raftu (jeho jméno jsme bohužel zapoměli a tak mu budeme říkat třeba John). Sjíždíme řeku Chili, která s pálivou papričkou nemá vůbec nic společného. Je pěkně studená. Tato řeka se klikatí kaňonem kousek od Arequipy.

John nás pro začátek naučí pár povelů jako: pádlovat dopředu, pádlovat dozadu, nepádlovat, zalehnout do raftu, vyvažovat na levou a pravou stranu.

Konečně vyrážíme. Začátek řeky jsou peřeje WWII. Celkem pohoda, trochu to hází a my můžeme otestovat jak posloucháme povely kapitána Johna. Prošli jsme. Obtížnost se postupně zvedá na WWIII. To už začíná být divoká voda, která nás opravdu nešetří. Asi v půlce se stupeň zvedá na WWIV, tady již hrozí převrácení raftu, a tak nám kapitán dáva kurz jak se zachránit, což si v jedné zátoce vyzkoušíme. Skáču do vody, která je opravdu ledová. A Kika s Johnem ujíždějí. Díky moc. Doplavu je, ale dostat se na raft s plovací vestou není sranda. Musí vám pomoci někdo v lodi. Kika mě chytá za vestu. A snaží vtáhnout dovnitř. Není to sranda, oblečeni nasaje vodou a tak jste v závěru opravdu těžcí. Ale podařilo se a zbytek řeky splouváme bez problémů a ještě se stihneme kochat pohledem na vrcholky sopek v pozadí.

A teď k těm volbám. V Perú se blíží komunální volby. Je to tu dost jiné. Každý kdo může, musí volit. Pokud k volbám nepříjde, musí zaplatit pokutu. Pokud pokutu nezaplatí, nemůže dostat řidičák, pas, občanku, prostě nic, dokud pokutu nezaplatí.

V Ariquipě jsme napočítali asi 19 politických stran. V každé části s jinými kandidáty. A lidi ty volby opravdu baví. Všude visí bilboardy, všude jedou kampaně pro lidi. Po ulicích jezdí reklamní vozy a hlásají kandidátovo poselství do éteru. Dělají se průvody, rozhovory s lidmi, prostě vše, co je možné. Dalo by se říci, že žijí volbami. Ne jako u nás, kdy člověk ani neví, kdo kandiduje. A je tu ještě jeden rozdíl - kampaně nejsou o kydaní špíny na protikandidáty jako u nás, ale skutečně jen o tom, co kdo může nabídnout. Tady by jsme se měli učit, jak se to dělá.


A protože Yarda se se dvěma kandidáty zná, poprosili nás, zdali bychom si s nimi neudělali krátky rozhovor o tom co si o Ariquipě myslí turisti. Ok, proč ne, jdem do toho. První kandidát Marco. Menší chlapík s bílou košilí a kloboukem nám představuje jeho projekt zalesňování a tvorby parku s výhledem na el Misti. Pěkný nápad, ale hromada práce. Natáčíme nějaké video a pár fotek, ať se má čím blýsknout v kampani. Ale neustálé skandování sloganů na nás púsobí jako standartní latinskoamerická revoluce. Ale kdykoliv potká nějáke lidi, pouští se s nimi do řeči a snaží se je přesvědčit svou nabídkou.

Druhý kandidát Manuel (kandiduje za jinou čtvrť) je opak předchozího. Je to klidný pán, sice taky v bílé košili a klobouku, ale žádná hesla. Pouze klidný krátký rozhovor na lavičce v parku. Yarda překládá. Padají dotazy, jak se nám jako turistům Yanahuara (městská část Arequipy) líbí. Popravdě odpovídame, že hodně. Je to klidná a upravená čtvrť, která nevypada jako slumy z nedostavěných domů. Je to místo, kde se i turista cítí bezpečně. Další otázkou bylo, co by se dalo zlepšit, nebo co zavést ověřeného z Evropy. Shodujeme se, že koše. V celém městě jsou tak tři místa, kde můžete vyhodit odpadky,. A tak se často válí všude, protože je lidé vyhodí zrovna tam, kde se jim to hodí.


Tím náš rozhovor končí. Jdeme se sbalit, rozloučit s Yardou a jeho rodinou a večer mizíme do Cusca. Jak jinak než autobusem. Opět máme z luxusu pocit, jestli nenasedáme spíše do letadla.


Žádné komentáře:

Okomentovat