Pro vstup na MP je potřeba několik věcí. Buď jedete s cestovkou, která to za vás vyřídí a nebo budete muset vše zařídit sami.
V první řadě potřebujete vstupenku, kterou lze obstarat v kanceláři v Cuscu. Vstupenka je na 2 termíny a to od rána 6 - 12 hod a odpoledne 12- 18, v každé skupině je cca 2500 lidí. V druhé řadě je potřeba jízdenka na vlak, který je jedinou možností, jak se tam dostat. Co se týče dopravy, je možnost vybrat mezi dvěma dopravci Incarail a Perurail. Obě nabízejí několik tříd, přičemž i ta nejnižší je velikánský luxus.
A teď jak jsme to měli my.
Do Cusca jsme dorazili 19.9. Po ubytování v pěkném hostelu jsme vyrazili shánět vše potřebné pro cestu na MP. Plán byl: vyrazit vlakem 20.9. večer do Machu Picchu Pueblo, tam přespat, a druhý den brzo ráno vyběhnout nahoru a večer vlakem do Cusca... Tak to se moc nepovedlo.
Vyrážíme pro vstupenku na MP. Po chvilce bloudění po centru za neustálého obtěžování naháněčů objevujeme kancelář.
Klasický peruánský trojceník v kombinaci s naší gringos národností nám opět nabízí pouze nejdražší možnost. Dopolední várka na 21. 9. je totálně vyprodaná. Leda odpoledne. Představa šplhat se skoro 500 výškových metrů v poledne je lehce děsivá. Co se dá dělat. Bereme to.
A jdem zařídit vlak. Dle doporučení na nižší cenu vyrážíme do Inca Rail. Extremně luxusní kancelář již lehce naznačuje, jak asi vypadá cestování vlakem po Perú. Bohužel na nejbližší dny totálně vyprodáno. Lehce nás to vyděsí. Že se snad na MP nedostaneme? No nic, je tu druhý dopravce, jdem za Peru Rail. Opět až pro nás nepříjemný luxus. Žádane vlaky vyprodané. A do háje. Naštěstí je volno 21.9 ráno a zpáteční vlak má poslední 3 volná místa 21.9. večer ve vyšší třídě. Taky to berem. Takže jsme v tom za necelých 9000kč za krásný jednodenní výlet :D tak snad to bude stát za to.
S našim osobním taxikářem Luisem se domlouváme na odvoz na nádraží, protože vlak odjíždí z vesnice Poroy vedle Cusca. Jsme tam načas, paráda. Možná to teda bylo tím, že si Luis spletl o hodinu čas a byl u nás v době, kdy jsme teprve vstávali z postele.
Nadraží bylo opravdu povedené. Zahalené v lehce retro hávu. Takové to nádraží, kde nastupujete do něčeho jako Orient express. A taky že jo - na peronech je pár vlaků, co tak i vypadají: salónky s křesly, konferenční stolky, bary a podobně. Tím teda úplně nejedeme. Nastupujeme do vedlejšího vlaku, který vypadá zvenku stejně, ale uvnitř je to více podobné vlaku než obýváku. Pohodlná velká sedadla proti sobě, uprostřed dřevěný stolek a nad hlavou panoramatická střecha. Vyrážíme. Žádné závratné tempo to není, ale vlastně to nevadí, z proskleného vlaku jsou krásné výhledy na fenomenální přírodu. Po zhruba 3 a půl hodinách dorážíme do Machu Picchu Pueblo.
Náš velký vlak se změnil v něco jako tramvaj a projíždí jen pár centimetrů od různých hotelů a domů. Když vlak nejede, je to normální ulice. Při vystupování padnete rovnou do tržnice, kde se vám budou snažit prodat ponča, čepice, a další lamí výrobky.
Po chvilce se ale propleteme a ani si nic neodnášíme a pokračujeme podél řéky až k mostu, kde začíná stezka na MP. Je tu úplně jiný ekosystém,5 jsme ve výškách kolem 2000 m.n.m a je tu jungle. Hromady zeleně, vlhko a horko. Ideální pro výstup.
Vyrážíme zostra po kamené stezce plné schodů. Blbá strategie, za chvíli nám dochází dech a potí se nám i oční víčka. Zastavujeme, doplňujeme tekutiny a razíme dál. Funkce řas a obočí totálně selhavá. Očí nás štípou od potu, který se nestačí vypařovat. Za hodinku jsme nahoře. Krátký, ale zatraceně vyčerpávající výstup, který dokáže znepříjemnit i křižování silnice, na které panuje hustá doprava minibusů, vozící kupy líných turistů nahoru a dolu. Užíváme si krásné výhledy na okolní zelené hory. Předpověď slibuje déšť ve 13 a 15 hodin. Vypadá to, že to dodrží. Na vrcholkách hor je ukázkově zaseknutá temná oblačnost.
Uvidíme. V první řadě nás kroky zavedou na pěknou vyhlídku asi kilometr od MP. Je to Sluneční brána a místo, kde se připojuje Inca trail. Užíváme si výhledy. Když jsme dost vynadívaní, mažeme za doprovodu deště zpět k ruinám.
Jsme standartně bez průvodce a tak všechny předbíháme. A to že je všude mraky lidí. Ale ruiny jsou pěkně zachovány. Buď je to lehce dostavěno, nebo Inkové stavěli opravdu kvalitně. Slunce peče jak blázen, ale občas je slyšet hrom a blížící se temnota naznačuje, že bude líp. A taky jo - po chvíli začíná festovně pršet, do toho bouřka a blesky. Ideální, když vás to stihne na kopci. Ale má to i své pozitivní stránky. Všichni se schovají a vy máte ruiny sami pro sebe. Fotky bez davů turistů a podobně. A tak si to tak sami procházíme a jsme uchváceni zachovalostí tohoto díla. Kika trochu víc, ja vidím jen hodně staré baráky :D.
Blíží se nám čas vyrazit zpět na vlak. A tak sbíháme stezkou zase dolů. Po chvilce řikám: "To je divný, jdeme z kopce a stejně se potím jak prase“, na čež se otočí postarší paní před námi a plynulou češtinou odpovídá "Taky se potím jak prase." .... Češi jsou prostě všude. Ale za výstup a sestup po kamenné stezce má náš obdiv.
Cesta vlakem zpět je sice vyšší třídou, ale moc rozdílů nepozorujeme. Po chvilce jízdy to ale přichází. Do vagónu vbíhá člověk v barevném oblečení s maskou šelmy a tancuje do rytmů peruánské hudby nějáký tradiční tanec, zajímavá podívaná.
Nakonec se to plynule změní na módní přehlídku ponč. Až nás překvapilo, na kolik způsobů je možné pončo nosit. Zábava byla ale už brzdíme v Ollantaytambu. Je večer a my se ještě musíme dostat do Cusca. Cestou z nádraží nás odchytává taxikář a nabízí cestu za 15 sol, když naplní taxi. V tu ránu příjde další, že za 10 minibusem. Jsme jeho první nalovené oběti. Moc to nahánění chlapcům od minibusu nejde a tak tam čekáme možná 40 min, než to naplní. Ale i to se podaří a cca o desáté dorážíme do Cusca. Ted rychle zbalit, za 4 hodinky spánku vyrážíme na poslední štaci do Amazonas.
Žádné komentáře:
Okomentovat