Uplatňujeme nabyté zkušenosti v oblasti minibusové dopravy a odchytávame spoj na Plaza Humblot, poté pár bloků ke stanici první lanovky (teleférico). Lanovky jsou tady něco jako naše metro. Je tu kupa linek rozdělených pěkně podle barev. Za přijemných 3 bolivianos se dostanete po jedné lince kam jen chcete. Geniální systém dopravy. Během přesunu můžete krásně sledovat město.Púvodní plán byl obkroužit celé La Paz. Bohužel několik lanovek bylo mimo provoz a tak míříme rovnou do centra.
Po vystoupení na El Prado nas přivitá město v plné parádě. Kdybych to měl vyjádřit pomoci hastagů, vypadalo by to asi takto : #chaos#barvy#kupylidi#smog#odpadky
Je to město, kde opravdu nechcete řídit. Zacpané ulice, kde platí pravo drzejšího, neskutečný smog z autobusů a náklaďáků, jejiž technickou v ČR by nevyřešila ani pořádně nabouchaná peněženka zapomenutá na sedadle. Prodíráte se davem lidí, občas i kupou aut a každou chvíli kontrolujete, zdali stále máte životní trojici (mobil, peněženku a doklady). Nic se nám ale neztratilo, ale pravda je, že jsme si celkem dávali pozor.
Po malé chvilce nás to již zmáhá a vyrážime do boční uličky kde nalézáme restauraci The Local Dish. Čistě náhodou jsou majitelé dva Holanďani. Zkoumáme lístek a zaujme nás lamí burger. Ale jak taková lama vlastně chutná? Na tento dotaz dostávame odpověď: "něco mezi kuřetem a koněm“ a to nás uspokojí. Za několik okamžiku již máme lamu na talíři a je to fakt dobré.
Náš nasledující postup městem nás zavede na El Alto. Tato čtvrt není zrovna dělaná pro turisty, ale pěkný výhled je motivací. Z lanovky vystupujeme rovnou do megalomanské tržnice. Nepřipadáme si tu zrovna fajn a vydáváme se do bočních uliček, kde se pocit moc nezlepšuje. Cvakneme pár snímků a radši rychle pryč.
Lanovkama zase dolu a zpět do Jupapiny. Večer se ale do La Pazu vracíme.
Ač se toto město pro evropany může zdát bláznivé, má své kouzlo a jedinečnou atmosféru.
Zkoušeli jste někdy cestovat něčim, co vypadá jako první třida v letadle a ma to 4 kola? Ano, to jsou mistní dálkové autobusy. Mezi sedadly metr místa, lehátková úprava, večeře, mate de coca, prostě hotel a cestování za pěknou cenu. Po cestě nám pouštěji Bolivijské tradiční songy na panovy flétny, které až podezřele připomínají známé světové pecky např.: Appache - the shadows, the Gotfather theme, My way, My heart will go on,...
Tak hola a my jedem na Salar de Uyuni.
Zatím dóóst dobrý..Zdá se,že je to opravdu něco jiného než známe od nás. No prostě jiný kraj,jiný mrav..Sledujeme každý váš krok a těšíme se na další den.
OdpovědětVymazat