Jinak je Cusco krásné historické město s kupou malých uliček, kostelů a Inckých ruin. Je to výchozí bod pro cesty na Machu Picchu a další památky. Můžete odtud vyrazit na MP i po staré incké stezce v podobě několikadenního treku. Bohužel potřebujete průvodce a to se odráží na ceně.
Jsou tu miliony turistů, což sice dá hodně vydělat místním, ale dost to zabíjí atmosferu. Ulice centra jsou plné různých naháněčů, kteří se vám snaží vnutit masáže, fotky, jídlo v restauraci, zastřihnutí vousů (asi už po 3 týdnech vypadám fakt jetě) a hromadu dalších kravin. Takže procházíte po náměstí a říkate jen no, no, no,...
Někteří jsou fakt neuvěřitelní. Poté, co odmítnete masáž, vás o metr dál zastaví další naháněč s tou samou masáží, jako by jste si snad během toho kroku mohli rozmyslet, zda to chcete, či ne. Stačí však odejít lehce z centra do postraních uliček a je klid.
Ale vraťme se na začátek. Po příjezdu vystupujeme na autobusovém terminálu. Před budovou je opět vyřádkovaná hromada taxikářů, a tak náhodně vybíráme postaršího pána. Celkem sympatický. Po cestě nám dělá výklad o městě, kterému stejně moc nerozumíme. Před hostelem se s ním domlouváme na ceně menšího okruhu po zajímavostech kolem Cusca. Trošku slevil, a tak si plácneme s tím, že nás ráno vyzvedne.
Ubytováváme se a vyrážíme do centra Cusca zařídit vše potřebné pro cestu na Machu Picchu (podrobnosti ohledně této strastiplné akce v příštím díle). Poté se vydáváme směrem k pevnosti Sacsayhuaman. Přivítají nás standartním trojím ceníkem, kde jako gringos spadáme do nejdražší skupiny (na to si jen tak nezvyknem). Co se dá dělat, kupujeme to nejdražší co je v nabídce (platí to na hromadu zajímavostí, takže to zkusíme využít co nejvíce) a vyrážíme směrem vzhůru. Kolem pevnosti je mnoho zajímavých vyhlídek na město. A ze samotné pevnosti toho vlastně moc nezbylo. Jen pár kamenů a zdí. Udivuje nás, jak je každý kámen jiný a přesto se mezi ně nevejde ani list papíru. Té práce, co to muselo dát.
Po tom, co jsme dostatečně vykoukaní, pokračujeme kolem gigantické bílé sochy Ježíše skrz lesík k druhým rujnám Quenqo. Jsou v podobném stavu a jsou o dost menší. Přichází bouřka. To nás přesvědčí k ústupu do hotelu. Po cestě nás srazí několik krup, ale nic divokého se nakonec nekoná.
Rano vyrážíme s naším taxikářem Luisem, který umí španělsky a kečuánsky, směrem k první zastávce Chinchero. Po cestě nám dělá Luis podrobný výklad o okolí. Vzájemná znalost jazyků se moc neslučuje, ale něco přece jen rozumíme. Chinchero jsou opět ruiny přesně zapasovaného kamení. Španělé, co sem přitáhli křesťanství, tu využili kvalitní incké základy a postavili na ně kostel. Nevím, jestli byl moudrý tah zničit tím tisícileté zbytky města. Ale každý ať posoudí dle sebe.
Odtud pokračujeme na Maras. Maras je malá vesnička, vedle které teče slaný potok. Pár chytrých hlav napadlo, že by se to dalo využít k businessu. A tak se asi 600 lidí dohodlo a pomocí slunce odpařují vodu z potoka v malých terasách a sůl pak prodávají. Nicméně vypadá to úžasně. Stráň plná bílých teras o celkové rozloze 10 hektarů, umístěná v nadmořské výšce 3000m.
Při cestování se občas dějí zajímavé náhody. Při odchodu z teras potkáváme známou tvář. Proti nám jde Robson, se kterým jsme strávili 3 dny putováním po solných pláních a severní části Atacamy. Jaká je asi pravděpodobnost že se něco takového stane?
Další zastávkou je Moray ležící ve výšce 3500 m.n.m. Moray je něco jako Incký výzkumný ústav pro pěstování rostlin. Jedná se nejspíše o starý vedlejší vulkán, který byl zpracován do kruhovitých teras. Vypadá to, jako byste kráter vystavěli přesně podle vrstevnic. Celá stavba má hloubku asi 30 m. A vlivem různých povětrnostních podmínek je rozdíl mezi nejnižším a nejvyším patrem více než 15°C. Taky moc pěkná podívaná.
Obkroužíme terasy a míříme k poslední zastavce Ollantaytambo. Jedná se opět o incké ruiny, tentokrát opravdu gigantických rozměrů. Dole byly terasy na pěstování a nahoře chrám a město. Moc nerozumím tomu, proč ti Inkové vše stavěli tak vysoko. Člověk se vážně zadýchá, než tam vyleze. Prohlídka už nám zabere znatelně víc času, je to tu obrovské. I když Luis nám stejně říká, že jsme moc "rapido". Bonus pro něj. Aspoň ještě stihne nějaké kšefty.
Odpoledne se vracíme do hostelu a zítra cesta na MP.
Žádné komentáře:
Okomentovat