Jako tradičně každý rok, opět načerpávám horkou atmosféru Sonorské pouště v
Arizoně. Pokusím se tedy napsat pár řádků o této zemí plné nekonečných
možností.
I když na Američany často nadáváme, že jsou arogantní a myslí si
jak je jejich Země střed vesmíru, musím říct, že málo kde je možné potkat
tak příjemné lidi. Všichni se zdraví a při pozdravu klidně prohodí pár slov,
i když vás kolikrát vůbec neznají. Možná právě proto, že jsme tu cizinci,
tak následuje otázka odkud jsme. Po krátkém vysvětlení většina aspoň tuší
kde je Evropa;-) Takže když to shrnu lidi jsou neskutečně milí. Na Ameriku ovšem mám dva pohledy. Můj první kontakt byl přes různé nákupní zóny
a obchody kterých tu je mraky. a když se tak prodíráte těmi chrámy konzumu
je to děsivé. Ve Valmartech potkáváte morbidně obézní lidi na elektrických vozíkách,
jak se starají o další přísun potravy a přitom jsou už tak obézní že ztratili
jakýkoli náznak emoce z obličejů prostě žívá hromada sádla. Ono získat tu nějaké to kilo navíc není až takový problém bývají tu
extrémní horka která mohou být až k 50°C a to zkrátka nejsou ideální podmínky
ke sportování a přidáme li faktor všudypřítomného cukru tak je to celkem bez práce.
Vážně i párek je tu sladký. Další bolístkou je chudoba, často tu člověk potká i velmi mladé bezdomovce.
Což je daň za tu nespoutanou svobodu, kdy každý jede na své triko.
Pokud je člověk zdravý a vše vychází je to super místo k životu , v momentě kdy přijdou nemoci problémy vyhazov z práce a neschopnost splácet dluhy,
je to problém a z ulice se asi nedostává nejlépe. Nicméně tato svoboda má i své výhody. Předpokládá se že za své činy každý
nese následky a tak tu je možné na silnicích potkat různě kreativně upravená auta,
což dokážu náležitě ocenit (nazdvihané, rozšířené, upravené motory).
není to jako u nás kdy si člověk přidělá na auto přídavná světla aby lépe
viděl v temných nocích, ale protože na ní není vyražena homologace málem ho zavřou. A tak je to tu u všeho.
Ale dost bylo negativ, pojdmě se podívat na pozitivní věci. Hromada prostoru. Amerika je fakt velký kontinent a i když Phoenix je spíš
takové souměstí působí jako jedno město a je... gigantické jen ho přejet po
dálnici trvá hodiny. ale přesto že je obrovské působí příjemným dojmem, ne jako komprimovaná evropská města (i když ty budou v USA taky), hromada prostoru,
minimum paneláků a povětšinou malé domky až za horizont. a jen co vyjedete z města
nastává několik set kilometrů ničeho ... jen poušť. A co opravdu hodně překvapí je až neuvěřitelná čistota ať už v parcích,
které jsou tu populární tak ve městě. Málokde je vidět jakýkoli odpadek všude čisto.
a minimálně v přírodě žádný sprejerský ART.To by bylo k stručnému popisu Arizony,
nejlepší na tom je že je to tu ten klasický divoký západ:)No a co tak dělat po práci? je pátek pro většinu lidí víkend přede dveřmi
(my bohužel jdeme do práce). Co s načatým večerem? Vyrážíme na závodiště
wild horse pass. Přislib rodinné atmosféry na závodech v Drag race a driftu. Nejprve zvažujeme účast v závodech drag race. Nicméně po chvilce sledování
vozového parku plného upravených speciálů usuzujeme že naš VolsWagen Atlas
je příliš velký chudák na takovou akci. a tak míříme raději na tribunu. Úžasná je Organizace akce. kdokoli může s čímkoli dorazit a závodit a přitom
se o celý průběh závodů stará tak 5 lidí a přesto vše šlape jak má... neuvěřitelné.
Po chvíli už areál halí dým od spálených pneumatik smíšený z vůní páleného paliva. Na startovní čáře ze objevují různé zajímavosti. Rodinný kombík ze 70. let,
hromady mustangů, corvetta, Pickupy, klasické dlouhé Dragstry, i evropské sedany.
Některé původní a z některých moc původního nezbylo.
Přidané turba na 8 válcový 6ti litr odvádějí svoji práci a majitelé dosahují
solidních výsledků Za volanty se střídá kdokoliv a tak je možné spatřit nejspíš otce který dostal
na hlídání děti takže je hodí do dětských sedaček a jde se na dráhu.
Nebo rodina kde se rodiče střídají za volantem a děti nadšeně fandí z tribuny. příjemná akce i když nejste zrovna fanda motorsportu. všichni se spolu baví,
ochotně vám předvedou své stroje, nechají je i nafotit. Nicméně po pár hodinách době už začínáme byt trošku zničeni vedrem a pachem
spálených pneumatik a tak se vracíme na hotel.Po pár dnech se poštěstí a získáváme volno vyrážíme na poznávačku okolí.
Již tu jsem po několikáté tak připravuji trasu začínáme na hranici
Apache trailu v Ghosttownu je to nejspíše uměle vytvořené městečko
jak z divokého západu, ale je to dokonale zpracované. Hromada šrotu,
starých domu a hlavní ulice která vyzývá k westernovému duelu.
Pokračujeme několika hodinovou cestou pustinou k Rosveltově přehradě,
která zaujme svojí velikostí, je to vážně gigant.
Chladíme se v luxusně čisté vodě a po schlazení vyrážíme dál.
Cílem je kemp nedaleko Sedony. přijíždíme dost k večeru. Kemp je částečně louka částečně les, volíme louku,
Jarda s Davidem zabrali jako noclehárnu auto. Já si věším hamaku mezi nedaleké stromy.
vyrážíme k řece. Přivítá nás nádherně čistá studená řeka.
Nevím čím to je ale všechny řeky jsou tu neskutečně čisté i když
tečou stovky kilometrů horkem, jsou prakticky nezakalené. Řeka nás osvěžila a já si říkám jak super by bylo mít tu kanoi. po pár pivkách upadáme do spánku. V noci mě budí štrachání v nedalekém lese.
Nejspíš někdo vyráží v noci na toiku. Ale pak mě dochází že v americe by asi
každý chodil s extra výkonou baterkou. po chvíli tedy nevydržím svítím tam já.
Aha...stádo 8 divokých prasat, ač nebyla zima lehce mě přejel mráz po zádech,
nebyli to žádní drobečci a v klidu hodovali 3 m ode mě. No co teď pokud si mě nevšimnou bude klid, pokud je naštvu bude problém.
To že na ně svítím je očividně netrápí. Zvažuji možnosti.
Hamaka visí dost nízko, takže když se přiblíží a budou se tu pást kolem mě,
nebude to super pocit, takže hamaka není ideální místo, stůl je taky nízký,
takže nejlepší je střecha auta. Jarda s Davidem se probudí zkonstatují,
že jsou rádi že spí v autě a že nezavádí moji situaci o 5 m dál:D
po chvíli přemýšlení usuzuji, že nejlepší bude nic nedělat a snad je nebudu zajímat.
Dobrá strategie ale pocit že spíte ve stádu divočáků prostě není ideální.Ráno vyrážíme na Red Rock a čeká nás krátký výšlap mezi červenými skálami
po kamenech ke Catedhral Rock.Po cestě potkáváme hromadu lidí různých
věkových kategorií, ale to bychom nebyli my, kdybychom všechny na cestě nahoru
nepředbíhali. a tak jsem za půl hodiny nahoře a kocháme se výhledem na okolí.
Všude kolem jen červené skály. Další zastávkou jsou různé vyhlídky cestou k Flagstaffu ,
najednou stoupáme a prudce se mění krajina poušť přechází v lesy,
ochlazuje se. Po cestě projíždíme několika lesními požáry, kdy se přes
hustý kouř blbě hledá cesta. V lesích mimo požáry je vidět spousty kempujicích
lidí s karavany a obytňáky. Je super že tu lidi můžou kempovat po lesích i v
národních parcích. Má to sice své limity a pravidla ale je to super. U nás nám ochránci hrozí pokutami jen co máme na zádech krosnu a
procházíme přes CHKO. přitom ta krajina je tu často ve výrazně lepší kondici,
než u nás. Ale asi je to o lidech tady to vypadá že se většina lidí umí
k přírodě chovat ohleduplně a když odjedou, nic po nich nezustane. Projíždíme Flagstaffem který nás odměňuje příjemným horským klimatem,
chladný horský svěží vítr, prostě paráda. Času je málo a Grand Canyon je další zastávkou. Jedeme úpnou rovinou a
najednou z ničeho nic díra obřích rozměrů. Na Fotkách to nikdy
nevynikne ale je obří. Minulý rok se mi poštěstilo zajít až dolu
k řece Colorado a upřímně.. bylo to opravdu náročné sestupovat 2000
výškových metrů dolu a nahoru za 23 hodin v extrémním horku bylo opravdu bláznivé.
ale o tom možná někdy jindy. Dnes nemáme prostor na náročnou turistiku, ráno musíme do práce
a tak jen projíždíme okolo a kocháme se dech beroucími pohledy do obřího kaňonu.
večer se pomalu blíží a nás čeká ještě 5h jízdy zpět do Phoenixu, takže
najíždíme na dálnici a valíme na hotel.
