Ubytovaní řešíme přes airBnB na poslední chvíli. Většina lidí píše jak jsou ubytování v Aqabe hrozné, špinavé pokoje a tak podobně.
Abed nás navede celkem přesně, máme to sice dál do centra, ale zato máme dost pěkný pokoj i s kuchyní.
Přemýšlíme co tady. Už ve Wádí Rum jsme dostávali doporučení na potápění. Ani já ani Kika jsme se nikdy nepotápěli. Zkusit se má všechno a tak Abed vykoná pár hovorů a za okamžik už stojíme na pláži, strojíme se do neoprenů, vážeme závaží, nahazujeme na záda kyslíkové bomby a pomalu vyrážíme do moře. Instruktor - sympatický doktor Faisall nám vysvětluje co a jak.
A pak přijde první ponor. Podminkou je vydržet pod vodou pět minut. První 3 jsou peklo. Praktický si jsme jisti, že se utopíme. Nicméně základem je být v pohodě a tak po pár minutách už to začíná jít. Podmínky jsme splnili, tak jdeme do hloubky.
Proplouváme mezi hromadou ryb, korálových útesů a užíváme si úplně jiný pohled na podvodní svět. Je to zajímavý pocit. Trošku nám dělá problémy rovnání tlaků, a tak nás často fest bolí uši. Najednou z ničeho nic se před námi objeví korály obrostlý tank. To člověka trošku překvapí. Takže chvíli plaveme kolem a pak zase do korálů. Byl to úžasný zážitek. A potápění v Rudém moři můžu každému jen doporučit.
Když se vynoříme, jdeme si ještě zaplavat a užíváme si, jak na obří pláži je nás zhruba 10. Těžká pohoda.
Večer brouzdáme městem, na plážích je hromada lidí, každý tu má vodní dýmku, a tak se tu mísí různé vůně. Velký relax.
Další den je naším cílem rezervace Dana, kde by jsme mohli vykonat trochu pohybu a vyrazit na jeden z treků. Ubytování nemáme a spoléháme na to, že něco najdeme.
Takže zpět do hor. Bohužel po příjezdu je pěkná zima a prší, v zimě jsou kvůli dešti některé trasy zavřené a ubytování je pěkné drahé. Sice pěkné, jedná se totiž o opravené osmanské domky, ale pro nás mimo cenovou kategorii. A tak měníme plány a vyrážíme dolů k Mrtvému moři.
Po cestě potkáváme uprostřed cesty starého pána, asi stopuje. A protože nějaké stopaře jsme už vzali, zastavujeme... A to je chyba. Pán nám nejprve prásknul holí do auta pak strčil ruce do oknem dovnitř a začal arabsky cosi, čemuž jsme nerozuměli, po chvíli už to začala být celkem nepříjemná situace, protože pán mlel dokola to samé, my nemohli odjet a nerozuměli mu. Při volání na okolní lidí, zdali by nepomohli s překladem jen odvraceli hlavy a rychlým krokem mizeli pryč. Asi místní podivín. A tak nám nezbývá než se prostě rozjet a zmizet. Máme z toho divný pocit. Ale co už.
Nacházíme ubytování Midway reststop. Údajně ve stanu někde v horach. Mohamed nás navádí na správné místo a potkáváme se u jakéhosi motorestu, který právě tak trochu buduje. Má tu dva beduínské stany, zděnou budovu, kde přistavuje patro s ubytováním a sudy, které budou sloužit jako beduínská kuchyně. Za budovou je krásný výhled na poušť a hory. Nicméně vše je - jako vždy tady - trošku jinak, než se zdá. Ze stanu se stává ubytování u něj doma, což je asi 30 km úplně na druhou stranu. Začíná se stmívat, a tak to berem. Cesta vede do slušně zapadlé vesnice, kde krom polorozbořených a nedostavěných domu nic není. Jeho žena nám ukazuje pokoj, resp zahradní domek. No, co si budem povídat, zvláštní. Vybavení jen postel, sprcha a napůl rozestavěný záchod od postelí oddělen jen malou příčkou. Nicméně nám to celkem stačí.
Jdem se projít do okolí. Míjíme velbloudí farmu a koukáme na vesnici z pískové duny. Při návratu se proti nám vyrojí zuřivě štěkající skupinka psů. Psi já zrovna nemusím, volíme ústup a obcházíme kopce. Do vesnice přicházíme z druhé strany.
Každou chvíli na nás někdo něco volá a my nerozumíme ničemu, vše je arabsky. Po dalších pár krocích u nás zastavuje auto. Chlapík s autem plných dětí možná 6 možná víc, stáhne okénko, jede podle nás a něco mumlá zní to jako dinár... Takže asi chce prachy, nebo to bylo dinner a máme večeři? Těžko říct. Každopádně po příchodu nám Mohamedův syn přináší talíře plné jídla.
Tak chvíli sedíme před domkem a říkáme si, jak byl dnešní den divný. Jakmile člověk zajede trošku mimo, kam turisti moc nezabloudí, je s angličtinou konec. A chování lidí je taky podivné, všichni vás sledujou a děti chtějí peníze.
Ráno vyrážíme k Mrtvému moři. Chvíli projíždíme kolem. A pak dle doporučení zastavujeme na odpočívadle a jdeme k vodě. Článek na internetu sliboval autentické koupele v horkých pramenech a extrémně slaném moři.
Ano jsme tu správně, jen to tu spíš připomíná skládku, než pláž. Platit za hotelové resorty se nám nechce a tak nám nic jiného nezbývá. Opatrně, abychom nešlápli na plechovku nebo střepy, lezeme do vody. Je tak slaná, až ta sůl dělá takové olejovité zakalení.
Narovinu plavat se v tom nedá protože máte nohy nad vodou a nejdou potopit. Stačí si sednout nebo lehnout na hladinu a nic víc není třeba dělat. Dlouho jsme to nevydrželi. Protože začlo pršet a my se nudili, jedem se po té skládce okoupat do řeky z termálních pramenů, je to taky pěkné bordeliště, ale sůl už trošku začíná štípat.
Poslední zastávkou je Betánie. Místo, kde Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Toto místo leží u břehu řeky Jordán, která je hranici mezi Jordánskem a Palestinou.
Prohlídka leda ve skupině s průvodcem. Pomocí autobusu projíždíme přes bránu a plot, který hlídá armáda a s průvodcem, který nás poctivě počítá, procházíme do areálu, je tu asi 10 kostelů různých křesťanských církvi. Po chodnících procházíme různá místa a archeologická naleziště, až konečně přicházíme ke břehu, ten je taky hlídaný ozbrojeným vojákem, aby někoho nenapadlo to přeplavat.
Jordán je jinak dost špinavá řeka. Máme tu čest vidět, jak tu vypadá křest, který se odehrává na protější straně. Průvodce je ale nekompromisní a čas ubíhá, je třeba zpět na autobus. A tak už toho výletování necháme a vracíme se do Madaby.
Žádné komentáře:
Okomentovat