Klidu na cestě nepřidá, že je mlha s viditelnosti stěží na konec auta, a že ani tato skutečnost nedonutí místní řidiče k používání světel. A tak přijdeme o krásné výhledy z hor. Bohužel.
Ve Wadi Rum jsme načas, ovšem Matlah nikde, tak se mu snaží místní chlapík dovolat a nic. Nakonec se podaří a Matlah nám vysvětluje že musel se sestrou do Ammanské nemocnice, ale že pro nás přijede jeho synovec. Ok, po pár minutách skutečně dorazil Abud. Škoda jen, že neuměl moc anglicky.
Vždy, když si během cestování domluvíme někoho s autem, většinou je to šrot... A tady tomu bylo stejně. Naštěstí ty Hiluxy vydrží fakt hodně.
Abud byl celkem mladý a očividně neměl až tolik zkušeností s jízdou v poušti a tak kilometr za vesnicí zapadneme do písku. Paráda.
Nakonec se ale daří auto vyprostit a sice během dne ještě několikrát zapadnem ale už je to vždy spíš lepší.
Jezdíme pouští křížem krážem a kocháme se krásnými výhledy na skaly, písek, kaňony a různé přírodní mosty. Pouště mám opravdu rád. Je to drsné místo. Trošku to jen kazí hromady dalších turistů.
Večer dorážíme do kempu, který je tvořen modernějšími beduínskými stany a ihned potom, co se vyškrábeme na nedalekou skálu, si užíváme krásný západ slunce. Je to úchvatné.
A protože se po západu rychle a hodně ochlazuje, jdeme se ohřát k ohni, kde se seznamujeme s Matlahovým bratrem Sulejmanem a svými sousedy, jsme tam celkem různorodá skupina z Francie, Německa, Španělska. Asi 10 nás tam bylo.
A tak si chvilku vyměňujeme zkušenosti. Po chvíli přichází kuchař s informací, že večeře je hotová. Tak se všichni přesouváme k večeři, která byla vařená tradičním beduinským způsobem... v zemi. Jde o díru v zemi, která je po okrajích zpevněná proti zasypání. V díře se rozdělá oheň a 2 hodiny se tam fest topí. Až zůstanou jen žhavé uhlíky, vloží se do díry speciální stojan se zeleninou, masem a rýží. Díra se přiklopí, zahází pískem a za další dvě hodiny vyndáváte luxusní jídlo.
Chutnalo to výborně.
Poté jdem zpět k ohni a s vodní dýmkou a čajem si povídáme až do noci. A noc v poušti je nejen neskutečně chladná, ale i úžasně krásná, protože jsou vidět snad všechny možné hvězdy... Hold nikde žádné lampy.
V noci občas mrzneme, ale rána se dočkáme v pořádku.
Po snídani dostáváme nového průvodce. Sulejmanova švagra Faisalla. Sedáme na korbu žlutého pickupu, kterému Faisall pracovně říká banana. Naším přáním dnes byly trošku opuštěnější místa a tak míříme hloub do pustiny, jsou to krásné pohledy když není nikdo okolo.
Samozřejmě ani banana car není bez chyby a tak párkrát zastavujeme kvůli plnění chladiče. Voda prostě mizí.
Na oběd se zastavujeme u Sulejmanových rodičů, kteří jako jedni z mála ještě skutečně žijí ve stanu v poušti. Jasný, mají různé vymoženosti jako auta a podobně. Ale jinak žijí ve stanu, chovají ovce a velbloudy. Moc si nepokecáme, protože ovládají jen arabštinu.
Odpoledne navštěvujeme různé vyhlídky a Faisal se rozpovídal o jejich životě, že mají vesnici kde můžou mít aspoň školu, o muslimech, o tom jak je z osmi sourozenců. A že zná někoho, kdo má 3 manželky a 25 dětí, ale čím víc manželek, tím je potřeba více peněz, tak je místní průměr 1 manželka a 10 dětí. Zní to šíleně.
Do kempu dorážíme brzo a tak odpoledne jen relaxujeme u čaje. A povídáme si s Achmedem, který je v kempu jako kuchař a uklízeč. Po tom, co chvíli posloucháme indickou hudbu a on se dovídá že jsme z Čech, přejedeme plynule do českých songů. Že budu poslouchat J.A.R v beduínském stanu uprostřed jordánské pouště, bych opravdu nečekal.
Dnes nás je tu méně, pouze francouzský pár Laila a Florian a německý pár Felix a Marlene.
Felix přinesl víno a tak ochutnáváme, Sulejman jako muslim nepije a tak vyzvídáme, jak to jako muslimové mají a vlastně se o islámu dozvídáme úplně jiné věci, než se podsouvají médií v Evropě. A i Sulejman vysvětloval, že pro něj IS nejsou muslimové, protože nedělají to, co mají dělat a naopak, a prý i v koránu je, že muslim by měl respektovat ostatní náboženství. To je nám ale překvápko. Děkujeme tedy evropským médiím za úplně zbytečné rozdmýchávání nenávisti. Je to jako vždy o lidech, ne o vyznání.
Bohužel druhý den nás čeká odjezd. Hodně se nám nechce, byl to příjemný pobyt na skvělém místě s příjemnými lidmi. Jak už tu bývá zvykem náš dnešní kočár v podání LandCruiseru bohužel nejde nastartovat a když koukám pod kapotu, ani se nedivím. S tím bych ani nevyjel - dráty pospojované krouceným spojem, lehce ohořelá baterie. Zkouším roztlačovat. Zkoušeli jste někdy roztlačit auto v písku? Je to mazec. Je náročné v tom jen chodit, natož tlačit. Nohy se boří a když už to vypadá nadějně, kola se zaseknou a nic. Ale podaří se, poslední pohledy na úchvatnou krajinu a i když jsme tam byli jen pár dní, s těmi lidmi jsme se opravdu sblížili a těžko se nám loučilo.
Náš další cíl je Aqaba.
Žádné komentáře:
Okomentovat