Vstáváme ještě před sedmou aby jsme byli mezi prvními. Díky Jordan pass (víza + vstup) nemusíme kupovat lístky, které jsou opravdu mastné 50jd je dost.
Parkujeme prakticky hned u brány. A jde dovnitř. Cesta vede poměrně hlubokým a úzkým kaňonem mezi skalami. Trošku mi to připomínalo antelope canyon v Arizoně. Krásné pohledy, když se koukáte nahoru. To je trochu náročné, protože je tu hromada naháněčů, kteří vám vnucují jízdu na osloví či velbloudu. Lidí to berou a tak je všude samý trus a tomu je třeba se vyhýbat.
Zhruba po půl hodině se nám naskytne pohled jak z Indiana Jonese, který se tu mimochodem natáčel, a na konci kaňonu se nám otvírá skalní Nádvoří se slavnou pokladnící. Dechberoucí pohled. Prý to nebyla pokladnice, ale součást nedalekých hrobek. Nicméně legendy o pokladu to upravili na pokladnici.
Dle doporučení paní domácí procházíme vše ostatní jen letmo a noříme na druhé úchvatné místo - monastery. Vypadá podobně jako pokladnice jen leží výrazně dál a výš a tak nás čeká 40 min výšlap po schodech ve skále, kde na nás útočí místní prodejci a pořád něco vnucují. Vlivem špatného značení jsme se skupinkou Španělů i trochu zabloudili. Nakonec nacházíme cestu a pohled stojí za to.
Chvili se kocháme a jdeme dolů, čeká nás toho ještě hodně. Na to jaká byla v noci zima je teď šílené horko a tak zásoby vody mizí jak z protržené hráze.
Prochazime různé ruiny. Každá je z jiného období... Zase se tu různě recyklovalo.
Dalším místem je výhled na pokladnici zezhora... Zase hromada schodů. A výhled zničen stankem, kde si nutně musíte něco koupit aby jste se podívali. Fakt divný přístup. Sedáme tedy o kus vedle a chvíli pauzirujeme. Najednou k nám přijde staršího německý turista, dáme se do řeči postěžujeme si na stánek zakrývající výhled a postupně se rozpovídal jak ho kde přepadli kde všude byl. A vlastně vyplynulo že cestováním utíká před problémy... Další smutný příběh na vrub cestování. Zakecáme se natolik, že při zpáteční cestě zabloudíme.
Motáme se po vršcích skal, díky čemuž máme krásný výhled na staré divadlo, díky mapám.cz nalézáme správnou cestu a miříme dolů.
Po cestě nahlížíme do starých hrobek. Jsou teprve dvě odpoledne, ale jak je teplo a svítí slunce, které pomalu míří k západu, máme pocit že je pozdní večer. Do pěti času dost a tak se škrábeme na další skály s úchvatnými výhledy.
Nohy nás bolí fest. Celá prohlídka je celkem fyzicky náročná ... Ale vidět se to musí. A v tento prosincový čas byly ideální podmínky. Cely komplex jsme měli jen pro sebe.
Zítra vyrážíme na 3dny do wadi rum.
Žádné komentáře:
Okomentovat