Tak to že neseděla adresa hostelu v Ammánu ,jsme celkem přešli v klidu, ale půjčení auta už byl větší oříšek. Hledáme adresu z objednávky z bookingu.... Adresa v Ammánu neexistuje. Ptáme se paní domácí, která nás někam nasměruje, ok pomocí google map a vyhledávání půjčovny dorazíme na první místo a nic. Pouze krásná vilová čtvrt. Naštěstí místní lidé jsou neuvěřitelně ochotní a po pár okamžicích se nám věnují tři lidé, volají na čísla půjčovny které ovšem končí někde úplně jinde. No co vydáváme se k další pobočce .... Zase nic. Trošku padáme do zoufalství že s náma někdo luxusně vypekl. Naštěstí po 2 hodinách marného hledání a hovorů na různá čísla zjišťujeme že půjčovna má pobočky úplně jinak než na mapách. Jasně že na druhé straně města. Takže bereme taxík a nakonec vše dobře dopadne. Dostaneme auto a vyrážíme. Asi si nevybavují že bych se někdy bál řídit...ale z místní dopravy mám opravdu respekt. Pravidlo silnejsiho. Blinkry většinou nefungujou. značky u cest místní vnímají spíš jako druh umění a pruhy na silnici jsou spíše doporučením. Nečekal jsem že se bez nehody dostaneme dál než na první křižovatku. Ale celkem rychle se s tím popasuji.... V ČR bych po 10km přišel tak 10x o řidičák. Vyrážíme směr Jerash který nám nabízí velký archeologický komplex.
Vstup vede přes celkem velkou orientální trznici, kde nemáte šanci projít bez toho, aby jste si něco koupili. U prvního stánku kupujeme šátky a s za opakování mantry "no thanks" we dostáváme až na prastarý hypodrom z dob Říma.
Úžasné je, že i když se jedná o tisíce let staré pamatky, můžete chodit po originálních cestách procházet zbytky chrámů a nikde žádné omezení. Jerash je město z dobrý Řecké, římské i byzantské. Krasně to každá z kultur upravila a přestavěla k obrazu svému. Už tehdy uměli skvěle recyklovat.
Byly zde chrámy řeckých bohů , divadla náměstí zkrátka zajímavý zážitek.
Akorad jsme z toho byli dost uchození. Takže po chvíli hledání nacházíme mini bistro kde ale mají megaporce parádního arabského jídla. Za pár dinárů máme tedy i večeři.
Druhou zastávkou je Ajlun. Což je pro změnu taky historická záležitost. Starověký hrad k ochraně před křižáky. Opět ho můžete prochodit dle libosti.
A protože už se stmívá spěcháme do Madaby .... Stejně nakonec jedeme po tmě. Kéž by se místní naučili používat světla, nechápu jak můžou v noci jezdit s vypnutými světly. Začinam je podezírat z nějakých netopýřích smyslu.
V Madabě bydlíme v krásném domě u starého pána. U čaje prosedíme celý večer. Vypráví nám o rodině ,kde všichni jeho děti odešli do světa, manželka mu zemřela na rakovinu a on zůstal sám v Jordansku ale vlastně se mu tam hrozně líbí a nikam by se nestěhoval. V domácnosti mu pomáhá mladá Afričanka z ugandy a tak je vlastně spokojený.
My jsme ale znaveni, ale už teď nám je jasné, že se tam vrátíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat